Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ježíšova tvář

2. 4. 2009

Ježíšova tvář

Zobrazit obrázek v plné velikosti  Mnich Epifanio, který žil na Sicílii, v sobě jednoho dne odhalil nadání od boha: zjistil, že umí malovat nádherné ikony.
Chtěl namalovat také nějáké mistrovské dílo a rozhodl se, že to bude Kristova tvář.
Kde však hledat vhodný model, který by vyjadřoval utrpení i radost, smrt i zmrtvýchvstání, božství i lidství?
Pomyšlení na obraz Kristovi tváře nedalo Epefaniovi spát. Vydal se na cestu a procestoval celou Evropu, zkoumal jednu tvář za druhou. Žádná však nebyla ta pravá.
Jednou si před usnutím opakoval slova žalmu: "Hospodine, tvář tvou hledám. Svou tvář předemnou neukrývej."
A zdál se mu sen. Anděl ho vedl od jedné osoby, sníž se setkal, ke druhé a ukazoval mu na ní rysy, kterými se podobala Ježíšovi: radost mladé nevěsty, nevinnost dítěte, sílu rolníka, utrpení malomocného, strach odsouzence, laskavost matky, vylekanost sirotka, přísnost soudce, veselí kejklíře, milosrdenství zpovědníka, obvázanou tvář malomocného. Epifanio se vydal zpět do kláštera a dal se do práce.
Do roka byla Kristova ikona hotová. Ukázal ji opatovi a spolubratřím, kteří před ní v němém úžase padli na kolena. Kristova tvář byla tak krásná, zářil z ní hluboký cit a měla pohled, který člověku pronikal i do nejtajnějších zákoutí srdce.
Marně se Epifania vyptávali, podle koho ji maloval.

"Nehledej Krista ve tváři jediného člověka, ale v každém člověku hledej odlesk Kristovy tváře."

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Veriš v peklo?

(Štefania, 19. 10. 2016 9:23)

PRAHA - Sovietski vedci a geológovia si dali v 80. rokoch 20. storočia veľmi ťažký cieľ. Chceli sa prevŕtať 15 kilometrov do hlbín zeme. Keď dosiahli hranicu 12 kilometrov, geologické sondy urobili zvukový záznam, z ktorého mrazí aj po rokoch. Z útrob našej planéty sa ozývalo niečo, čo pripomínalo krik mučených ľudí.

"Ako komunista neverím v raj a Bibliu, ako vedec však teraz verím v peklo. Spustili sme do diery mikrofón pre nahrávanie zvuku pohybu litosférických dosiek. Ale miesto pohybu dosiek sme počuli bolestný ľudský krik. Ten rev nebol krikom a revom jedného človeka, bol to krik a stonanie miliónov ľudí," povedal po rokoch k desivému záznamu doktor Dimitrij Azzakov.

Od tej doby sa snažia vedci vysvetliť, čo vtedy sondy zachytili. Pripustiť, že tam dole je skutočne peklo, sa totiž žiadnemu učenému mozgu nechce. A tak niektorí vedci tvrdia, že to, čo znie ako krik detí, je v skutočnosti zvuk, ktorý vydávajú litosférické dosky. Ďalšie hypotézy zase hovoria o zvuku unikajúceho plynu.

Isté je, že to, čo Sovieti natočili, stále vyvoláva husiu kožu. Akademik David Guberman vraví, že zvuky z Kolského vrtu skúmalo 16 vedeckých laboratórií, na ich chod dohliadal vtedajší minister geológie. Čo presne na zázname je, však nikto uspokojivo doteraz nevysvetlil